Mario's Band

Info | 2. 7. - 3. 9. 2004 | 12. 10. - 29. 11. 2004 | 27. 6. - 2. 9. 2005

 

Loď Delphin Renaissance 

 27. 6. – 2. 9. 2005

 

 

 

 

 

Z deníčku Pepka námořníka...

 

 

Trasy plaveb | MS Delphin Renaissance | 27. 6. - 10. 7. | 10. 7. - 21. 7. | 21. 7. - 7. 8. | 7. 8. - 20. 8. | 20. 8. - 2. 9.

 

 

Zlatý MS Berlin! Po dvou minutách na této lodi poznáte, že zdejší podmínky jsou doslova a do písmene alarmující...

 

Loď před nedávnem přešla z německé pod italskou společnost, nicméně klientela zůstává německá (germanofonní), jen oficíři jsou převážně Italové (ale také Němci, Francouzi, Turkové, Poláci, Filipínci, ...). V crew pracují převážně Ukrajinci, ale taky Němci, Bulhaři, Rusové, Filipínci, Češi, Slováci, ... Je to skutečně mezinárodní záležitost, která se navíc plaví pod vlajkou Marshallových ostrovů. MS Delphin Renaissance je mladší sestrou starého MS Delphin (stejně jako MS Deutschland "našeho" MS Berlin).

 

Loď je to řádná - pro necelých 800 pasažérů a 400 členů posádky, je 180 metrů dlouhá a 25 metrů široká. Jsou tu naštěstí 4 pasažérské výtahy a 3 výtahy pro posádku, loďka je totiž vlastně takovej 12-tipatrovej panelák. Bydlíme na třetím decku

 

 

(ten je ještě bez oken, takže bílé noci nám sice vadit nebudou, nicméně nepoznáme, je-li den nebo noc ani v jižnějších polohách), na kterém je i Crew Mess (jídelna), ovšem cca 150 metrů od kabiny, tak se aspoň člověk před jídlem a po jídle trošku projde. Do Crew Baru je to blíž, byť je o patro níž, a na pódium to máme takových 40 metrů vzdušnou čarou - naše pracoviště se jmenuje Cabaret Lounge a je na 5. decku.

 

 

O zábavu mají pasažéři postaráno ještě v Delphin Lounge (tam hraje klavírista) a v Horizons Baru na desátém patře (tam hraje romské duo Vabank

 

 

- klávesák Honza a kytarista Jula Balog - otec Martiny). Je tu samozřejmě Fitness (i jeden extra pro crew), lázně, bazény s vířivkama, atd. Je tu toho strašně moc a z každého rohu dýchá luxus a novota, nicméně atmosféra lodi je poněkud chladná, takže dá se říct "pravý opak Berlinu".

 

Od prvního okamžiku nám bylo jasné, že srovnávat MS Delphin Renaissance s MS Berlin není nejlepší nápad. Jsme pouhopouhá posádka (crew, ne staff jako na Berlinu), na jídlo můžeme jen do Crew Mess a pouze v předepsaných časech (snídaně 7:00-8:30 nepřichází v úvahu, oběd 11:30-13:00, večeře 17:30-20:30), jindy nikde jídlo není a ani se nedá koupit (Crew Sale tu nefunguje), k pití je jen kafe a chlorovaná voda s chlorovaným ledem, k obědům a večeřím pak ještě (v lepším případě) nechutně sladká šťáva a la kompot, někdy ovšem jen třeba grapefruitová šťáva, kterou bytostně nesnáším a pak vlastně není co pít. Naštěstí alespoň funguje Crew Bar (ovšem jen do O1:00), kde se dá koupit něco sladkého, voda a taky alkohol a cigarety. Kuřákům zde dost přejí (L&M za 50 centů = cca 15Kč), třetinka piva je tu ovšem za 70 centů (21Kč), půllitr Weizenbier za 36Kč (stejně jako 8cl Jamesona). A ještě tam taky mají smrad (zakouříno) a hroznej disco-randál.

 

Jakožto crew nemáme takřka žádná práva - prostorům pro pasažéry se musíme vyhýbat - a především máme neurekom povinností - jsme členy Safety Teamu (bezpečnostní tým), máme každý své Safety číslo, svou pozici, u kterých dveří nebo schodů stát a směrovat pasažéry v případě pohotovosti (a taky při četných drillech a trénincích). S tím souvisí i naše zařazení do systému barev (já a Marian máme zelenou, Robert červenou a ostatní modrou), každý den je vyhlášená nějaká barva, což znamená, že crew s touto barvou nesmí na pevninu. Kafíčka v přístavech jako celá kapela jsou tak pasé a navíc každý třetí den nesmím ven. Barva se dá den předem vyměnit, ale kdo si s Váma vymění Dublin za Kiel? (Nakonec si se mnou Dublin vyměnil Radim, za což mu tímto nastotisíckráte děkuji). Rozpis zkoušek je předem sepsaný, takže ani nemáme prostor s časy zkoušek operovat, aby se stíhalo dostat ven.

 

Velkou (ovšem jedinou) výhodou této lodi je, že je tu méně práce - nehrajeme na Kaffeezeitech - jen večer 40 minut k tanci před show (20:45-21:25), pak na show (21:30-cca 22:40) a po show dohráváme pár minut k tanci (max. do 23:30). Zvukař není vždy výhodou a to tu máme dva. Mladší Piotr se ve zvuku celkem vyzná, stejně ale zvuk nic moc (to je ale dáno i nízkým stropem). Starší Anatolij je totální poleno, ze kterého jde strach, jen co se dotkne mixpultu - a to Piotr 10. 7. vystupuje a zůstává jen Anatolij... Bůh nás ochraňuj. Nejen Honza si pochvaluje elektronické bicí Roland V-Drums. Znějí skutečně skvěle a nazvučení bicích je teď hračka (hlavně se eliminoval problém "bicí vs. Honzův zpěvový mikrofon"). Všichni máme odposlechy, které hrají přímo lahůdkově a vůbec celé audiozařízení je špička. Navíc je v tomhle divadýlku hotový megakomplex světel, reflektorů, efektů (i kouřových), ..., takže show stojí skutečně zato. Za kapelou je černý závěs s malými světélky, což vypadá jako hvězdná obloha, takže z pohledu diváka to musí být ohromující. Z našeho pohledu to jsou jen nepříjemné reflektory, které nejen oslepují, ale i citelně topí.

 

To všechno negativní, co jsem dosud popsal, nám ani tolik nevadí, je to spíše otázkou zvyku. Co nám ale skutečně vadí, je poněkud povýšený přístup ke kapele ze strany našich nadřízených a bohužel i ze strany mnohých umělců, které doprovázíme. Na Berlinu jsme byli jejich kolegové a teď najednou jsme ty nejspodnější východní krysy, se kterými bavit se je pod jejich německou úroveň. Teď samozřejmě přeháním, nikdo nás tu takto nepřehlíží, nicméně jistý odstup cítit je - už z toho, že konferenciér Ofi, který moc dobře ví, že všichni umíme i německy, s námi před pasažéry mluví zásadně anglicky. Navíc trávíme na pódiu každý večer tři hodiny a nemáme k dispozici ani hlt vody, natož třeba weizena po show, což bylo dobrým zvykem na Berlinu a co se slušelo od umělců za povedenou show. Těžko říct, jestli je to naším nástupem po ukrajinské kapele, která německy neuměla, hrála nejspíš za míň peněz, ... - nevím. Kdykoli si ovšem např. Ofi nebo náš přímý nadřízený Franky (ten působí celkem férovým dojmem, ale i on se drží od kapely dál) usmyslí, že něco po kapele potřebuje (nad její pracovní povinnost), nemá problém za Marianem přijít a říct, že to bude tak a tak. Málokdy se nás někdo zeptá na názor. Marian se navíc proti své vůli snaží všem vycházet vstříc, což v něm ovšem zanechává znatelné šrámy. Snad nejvíc ho doposud rozčílilo, když Ofi doslova přitáhnul ženu chlápka, který se stará na lodi o internet (pozn.: 5 minut internetu na lodi příjde na 150 Kč!), že prý umí hrát na saxofon a klarinet a že s námi bude něco hrát - neměla noty (klarinet naštěstí ano) a když už se teda s Marianem dohodli, že bude hrát Petite Fleure a Are You Lonesome Tonight, tak se zjistilo, že vůbec neví, jak co chce, umí to jen s notama a ještě v jiné tónině, atd. atd. to by bylo na dlouho. Nakonec to dopadlo relativně dobře.

 

Kdybych měl co nejvýstižněji popsat naše pocity z této lodě, pak musím ocitovat Markův velmi často se opakující výrok: "Ideme preč z tejto pojebanej lode." Tady je totiž ukázkově vidět, jak může člověku být krásně na 25 let staré chátrající lodi, kde ani pořádně nefunguje klimatizace, a jak nepříjemně na pětileté luxusní novotince s tím nejmodernějším zařízením. Vše stojí stejně jako kdekoli jinde na lidech a jejich vztazích.

 

Dost ale kverulování - jsme dobrá parta a to je to nejdůležitější. Kdyby na téhle lodi přišla ponorka, tak se asi všichni dočista zblázníme. Čím horší tu ale máme podmínky, tím víc si vycházíme vstříc a je skutečná pohoda.

 


Radim a Marek; Charlotte Cavelle


Radim a Anička; Janka, Honza a zvukař Piotr

 

Navíc tu i dobře vaří a je tu spousta Čechů a Slováků, tak si tu člověk přeci jen může připadat jako "doma".

 


Kapela:

 

 

Marian Chupáč Marek Berky Robert Hruška Pepa Uchytil Radim Sanktus Honza Kazda